Křišťálové sklo (PbO)

Sklářství v České republice má velmi dlouhou tradici. Rozvíjelo se přibližně od 13. století v horských oblastech Jizerských a Lužických, z důvodu blízké dostupnosti surovin. Mezi nejproslulejší typy českého skla řadíme sklo jablonecké (podle města Jablonec nad Nisou) a novoborské (podle města Nový Bor). Skleněné výrobky z České republiky jsou velmi vyhledávaným zbožím na světovém trhu. Výběr je velmi široký, mezi nejoblíbenější patří např. olovnatý křišťál, vánoční ozdoby, broušené sklo a skleněné figurky, užitkové sklo a další. České křišťálové sklo se v podstatě dá rozdělit na olovnaté a bezolovnaté. OLOVNATÝ KŘIŠŤÁL Český křišťál podle zákona obsahuje minimálně 24 % oxidu olovnatého PbO. Kvalitu křišťálu ovlivňují i výrobní metody (vstupní materiály, ale i stupeň výrobního procesu). K typickým českým dekorům patří bohaté tzv. krajkové dekory, které reprezentují českou brusičskou školu. Složitý labyrint stovek a tisíců jako pavučina jemných zářezů, zdobících výrobky různých tvarů dokonalými obrazci, se rodí pod brusnými kotouči v rukou jeho tvůrců. U těchto dekorů se plně uplatňuje jiskřivá krása olovnatého křišťálu. BEZOLOVNATÝ KŘIŠŤÁL – Krystalín Křišťálové sklo může být popsáno jako výjimečně kvalitní sklo. Sklo se obecně skládá ze směsi nejlepšího silikátového písku, sody, potaše a vápence, která se taví při vysokých teplotách. Přidání oxidů kovů (zinek, barium apod.) výrazně zvýší brilanci, čirost a jas. Správný krystalín musí obsahovat více než 10% těchto oxidů, s indexem hustoty min. 2,45 a indexem lomu světla min. 1,520 krystalín neobsahuje kysličníky olova.